Zdroj: Profimedia
Jak vypadala hygiena ve středověké Praze? Větší hrůzu si neumíte představit. Nejhorší byla voda
Hygiena ve středověké Praze nebyla rozhodně ničím výstavním, s čímž by se později jedno z nejkrásnějších měst světa mohlo chlubit. Na cestě zpět v čase do středověké Prahy se objevuje strašidelná realita, kterou charakterizují otřesné hygienické podmínky.
Souběh nehygienických praktik, znečištěných vodních zdrojů a nedostatečného nakládání s odpady vytvořil prostředí zralé pro nemoci a utrpení. Ponořením se do historických pramenů odhalujeme znepokojivou pravdu o tom, jak se hygiena, respektive její nedostatek, projevovala ve středověké Praze.
Na toto téma, i když o hradech, hovoří i toto video:
Nemoci vzkvétaly a bujely zejména na latrínách
Středověká Praha se stejně jako mnoho jiných měst té doby potýkala s bující špínou a nedodržováním základních hygienických návyků. Článek z deníku Blesk podtrhuje závažnost situace, když uvádí, že „špína a špatná hygiena prostupovaly středověkou Prahou a vytvářely živnou půdu pro nemoci, znečištěné latríny daly vzniknout dýmějovému moru".
Jedním z nejvíce šokujících aspektů hygieny ve středověké Praze byl stav veřejných latrín. Tato zařízení, často sdílená mnoha jednotlivci, byla žumpami znečištění a nemocí. Na "kbelíkových záchodech" se hromadil odpad, který byl poté vylitý do ulic nebo řek, což přispívalo k alarmujícímu šíření špíny po celém městě.
Ulice vypadaly jako žumpa
Likvidace lidského odpadu představovala ve středověké Praze značný problém. Absence účinných systémů nakládání s odpady znamenala, že se lidské výkaly hromadily na ulicích, v uličkách, a dokonce i ve vodních zdrojích. Zápach prostupoval městem a zhoršoval již tak neutěšené hygienické podmínky.
Problém navíc zhoršovaly znečištěné vodní zdroje. Řeky a studny, nezbytné pro pitnou vodu a každodenní činnosti, se stávaly úložištěm lidských výkalů a nečistot. Lidé proto nepili vodu z kašen, které byly s tímto účelem zbudované, ale dávali přednost potokům a přírodním vodním tokům, jako byly Rokytka, Botič, Motolský potok, Lítožnický, Nebušický nebo Litovický potok.
Znečištěné vodní zdroje byly živnou půdou pro nemoci, včetně ničivého dýmějového moru. Jedna z jeho největších epidemií vypukla v Praze kolem roku 1308, téměř na začátku panování Václava IV.
Hygienické návyky odpovídaly prostředí
Také osobní hygienické návyky byly ve středověké Praze nestandardní. Dostupnost čisté vody ke koupání a mytí byla omezená, což přispívalo k šíření špíny, nečistot a nemocí. Ani nejzákladnější pojmy osobní hygieny, jako je pravidelné mytí rukou, nebyly v tomto období příliš rozšířené a chápané.
Důsledky propastných hygienických podmínek ve středověké Praze byly katastrofální. Dýmějový mor, ničivá epidemie, zdecimoval obyvatelstvo. Znečištěné prostředí spolu s nehygienickými životními podmínkami představovalo ideální prostředí pro množení blech a krys, které přenášely bakterie moru.
Děsivá realita hygieny ve středověké Praze slouží jako jasná připomínka problémů, kterým obyvatelstvo v této době čelilo. Nedostatečné nakládání s odpadem, znečištěné vodní zdroje a obecná neúcta k čistotě vedly k šíření nemocí a utrpení.
Zdroje: www.blesk.cz, www.stoplusjednicka.cz
