Podobnými slovy měl praotec Čech svým lidem oznámit, že dorazili do cíle. Stali se tak zakladateli českého národa. Kdo byl ale ten, jenž je přivedl na horu Říp? A proč se vydal na cestu?

O tajemném životě našeho legendárního prapředka se zmiňují čtyři kroniky. Kosmova, Dalimilova, Přibíka Pulkavy z Radenína a Hájkova. Příběhy zachycující příchod stařešiny se postupně vyvíjely.

V nejstarší latinské verzi pověsti, kterou sepsal děkan pražské svatovítské kapituly Kosmas kolem roku 1125, je vypravování o „starostovi" pouhým úvodem k dalšímu textu. Autor čerpá z antických a biblických příběhů. Popisuje nádhernou, ale opuštěnou krajinu, jež volala po objevení a kultivaci. Není zde však uvedeno, proč se muž se svou družinou vydal na cestu a hledal „zemi zaslíbenou".

Praotec Čech a jeho život

První česky veršovaná kronika z roku 1314 je již konkrétnější. Dalimil píše, že Čech kdysi vládl Charvátské zemi. „Neboť dopustil se vraždy, domova zbaven byl navždy." Aby nebyl potrestán, rozhodl se, že spolu se svými bratry a jejich rodinami odejde za hranice.

Tato verze je podporována legendou o založení Kyjeva, zachycená ve staroruské knize Povesť vremennych let, kterou na počátku 12. století napsal kyjevský mnich Nestor. Příběh líčí osud tří bratrů Choriva, Kyje a Ščeka. Zatímco Kyj založil Kyjev, Choriva putoval na jih a usadil se v Chorvatsku. Šček má být legendárním Čechem.

Chorvatská pověst pak tento příběh rozšiřuje. „V Krapině žili sourozenci Mech, Lech a Čech se sestrou Vilinou. Ta byla tak krásná, že zaujala správce Dalmácie, Římana Aureolose. Ani on nebyl dívce lhostejný. Když ji tedy poprosil, aby otevřela brány dosud svobodného města, vyhověla mu. Jenže Aureolova družina Krapinu vydrancovala. Vilina byla tak nešťastná, že ji ze zoufalství puklo srdce.

V tu chvíli se na scéně objevil její bratr Čech. „Vyzývám tě na souboj,“ vykřikl směrem k Aureolovi. Šarvátka neměla dlouhého trvání a skončila Římanovou smrtí. Horkokrevný Chorvat však nedomyslel následky. „Musíme zmizet," zavelel a se svými stoupenci, kteří odmítli žít pod římskou nadvládou, opustil město.

Evropan praotec Čech

Dalimil se tak pravděpodobně inspiroval jihoevropskou legendou a do svého vyprávění zakomponoval i důvod, proč se praotec Čech vydal na cestu. Zároveň se již nejednalo o „nějakého člověka“, ale hrdinu chránící svou rodinu.

O vraždě však hovoří i další kronikář. Přibík Pulkava sepsal své dílo na objednávku samotného krále Karla IV. kolem roku 1374. Líčí osud muže, který spáchal násilí na jakémsi velmoži. Proto se svými bratry opustil svou rodnou zem.

Posun v příběhu nabízí Hájkova kronika česká. Poprvé je zde datován příchod na horu Říp, konkrétně do roku 644. Autor zde zároveň povyšuje bratry Čecha a Lecha na charvátská knížata. Důvod jejich odchodu měly být nepokoje v zemi. „Absence vraždy ubírá na dramatičnosti, ale zároveň ukazuje postavu praotce Čecha v jiném světle," vysvětluje historik Jan Linka. „Již není hříšníkem, ale obětí, jež se nemohla dívat na křivdy. Proto se rozhodl odejít."

Zdroj: Youtube

Zajímavostí je, že v nejslavnější verzi o příchodu Čechů na naše území autora Aloise Jiráska se původ praotce Čecha již neřeší. Z pohledu obrozenců 19. století nebylo zcela žádoucí, aby byl moudrý stařešina zároveň vrahem.

Zdroj:

www.dspace.cuni.cz, www.epochaplus.cz, www.e15.cz