První záznam o podivných štolách pochází z pera kronikáře Franciska Pizzara Felipa Huamána Poma de Ayala z roku 1615, který je považoval za pozůstatky zlatých dolů. Je s nimi spojen tragický příběh desetitisíců domorodců, jež Pizzaro a jeho kolegové dobyvatelé umučili, když jim neprozradili, kam vytěžené zlato ukryli. Nedokázali pochopit, že množství děr s těžbou vůbec nesouvisí.
Obrovskou podzemní síť protínající Brazílii, Ekvádor, Peru, Argentinu, Bolívii a Uruguay zpopularizovala theosofka a spiritistka Helena Petrovna Blavatská poté, co v roce 1877 vydala knihu s názvev Odhalená Isis. V díle popisuje příběh staré Incké říše, jež se nenacházela na povrchu, ale pod zemí. Skládala se z tisíců kilometrů chodeb a sálů, které propojovaly nejen Jižní Ameriku, ale dokonce celý svět. Navazovat měly na důležitá okultní a mystická místa.
Pravěké tunely jižní Ameriky
Mýtu se pak chopili další autoři. Tunely měly skrývat poklady, tajemné písmo, kovové desky neznámého účelu, zelenkavou záři a stopy po mimozemské civilizaci. „Tuto mohutnou síť podzemních cest nemohly vytvořit lidské ruce," psal v roce 1973 v knize Zlato Bohů spisovatel a záhadolog Erich von Däniken. Nyní se ukázalo, že měl pravdu.
Potvrdili to geologové Amilcar Adamy z Brazilské geologické služby a Heinrich Frank, profesor Federální univerzity v Rio Grande do Sul. Ve svém výzkumu zjistili, že se v lesích okolo Santa Catarina nachází kolem 1 500 podzemních otvorů. „Stovky dalších se stále objevují. Jsou skutečně všude," popisuje profesor Frank. Většina chodeb má eleptický tvar, měří na délku 20 metrů, široké jsou 2 metry a mají několik kulovitých výdutí.
„Při podrobnějším zkoumání si všimnete, že mají něco společného," říká Amilar Adamy. „Jejich stropy a stěny jsou brázděny rýhami, jež jsou od sebe pravidelně vzdáleny." Vědci se shodli, že za vznikem tunelů starých 8 až 10 tisíc let nestojí žádný známý geologický proces nebo krasový jev. Kdo je tedy vybudoval?
Pravěcí obři a nory
Po dalším studiu si všimli, že se prostory nápadně podobají norám jihoamerických opancéřovaných pásovců velkých (Priodontes maximus), kteří dokáží vyhloubit šest metrů dlouhý podzemní otvor o průměru 40 centimetrů. „Záhadné tunely nejsou nic jiného, než paleo-doupata vyhrabaná zvířecími obry,“ říká Adamy.
Gigantický lenochod
Jejich teorii potvrdili paleozoologové. Na základě stop drápů zjistili, že chodby hloubili pra-pásovci rodů Etutatus, Propraopus či Pampatheres a mohutní pra-lenochodi z rodu Scelidotherium či Glossotherium. Nory sloužily především jako úkryty před nepřízni počasí. Vědci předpokládají, že je tvořilo několik generací zvířat. Podobně, jako to dělají jezevci nebo bobři.
Zdroj:
