Zdroj: Shutterstock.com/Serg036
Vědci vyrobili model egyptské pyramidy a byli v šoku: Základna hromadí velké množství energie
Už řadu let různí badatelé tvrdí, že Velká pyramida v Gíze nebyla vybudována jako hrobka, ale sloužila jako obrovská elektrárna. Studie německých a ruských vědců ukazuje, že na i tomto kontroverzním „šprochu, může být pravdy trochu”. Její model totiž zesiloval energii.
www.scitechdaily.com, www.neveda.cz, www.researchgate.net
Egyptské pyramidy nepřestávají fascinovat svět. Avšak, zatímco archeologové postupně skládají jejich příběh, ostatní odborníci se o ně nijak zvlášť nezajímají. Mezinárodní tým teoretických fyziků z ITMO University a Laser Zentrum Hannover se to rozhodl změnit.
Vědci si položili otázku, jaké má vlastně Cheopsova pyramida fyzikální vlastnosti, a jak by interagovala s elektromagnetickými vlnami rezonanční délky. Numerický model ukázal, že stavba dokáže koncentrovat elektromagnetickou energii ve vnitřních komorách pyramidy i pod její základnou.
Egyptské pyramidy a energie
„Počítačový model jsme sestavili na základě obecných informací, například, že v pyramidě nejsou žádné další dutiny, nebo, že stavební materiál z vápence je rozložen rovnoměrně,” říká vedoucí výzkumu Dr. Sc. Andrey Evlyukhin. „Pak jsme odhadli, že rezonance mohou být vytvořeny rádiovými vlnami o délce od 200 do 600 metrů. Následně jsme vypočítali extinkční průřez.”
Tato hodnota pomohla vědcům odhadnout, která část energie dopadajících vln byla pohlcena nebo naopak rozptýlena. Získali tak celkové rozložení elektromagnetického pole uvnitř pyramidy.
Za použití multipólové analýzy, metody sloužící ke studiu interakce mezi komplexním objektem a elektromagnetickým polem, zjistili, že hlavním místem, kde se elektromagnetická energie hromadí, je Královská komora. Odtud pluje pod základy, kde je v hloubce 30 metrů Podzemní místnost.
Nanočástice ve tvaru pyramidy
Cílem výzkumu nebylo potvrdit nebo vyvrátit kontroverzní teorii o tom, že Cheopsova pyramida je starodávnou elektrárnou. „Na stavbu jsme se dívali jako na částici, která rezonančně rozptyluje rádiové vlny,” vysvětluje Polina Kapitanová, Ph.D., členka Fyzikálně-technologické fakulty Univerzity ITMO.
„Na základě těchto výsledků by mohly být navrženy nanočástice schopné napodobit podobné efekty v optickém rozsahu. Mohly by tak najít své praktické využití v nanosenzorech a účinných solárních článcích.”
