Sex ve středověku nebyl tabu. Byl však opředen předsudky, jež měly základ v nedostatku znalostí o svém vlastním těle. Špatně bylo, když ho bylo hodně, ale také málo. Dokonce se na něj dalo také zemřít.
John z Gauntu, první vévoda z Lancasteru, ve 14. století údajně skonal na hnilobu svých pohlavních orgánů způsobenou častou návštěvou žen. Dnes by tato „diagnóza" označovala pohlavní chorobu. Lékaři té doby však tělo chápali jako systém čtyř humorů. Aby byl člověk zdravý, musel mít krev, hlen, černou a žlutou žluč v dokonalé rovnováze. Toho se dosahovalo vylučování tělesných tekutin, k nimž patřilo také sperma. Pravidelný pohlavní styk tak byl žádoucí, klíčová však byla umírněnost.
Sexualita ve středověku
Příliš mnoho sexu tělo vyčerpávalo, což mohlo mít fatální následky. Celibát byl však, podle dobových lékařských autorit, také škodlivý. Pokud by trval dlouhou dobu, přebytečné semeno by mělo vliv na srdce i další orgány. Mezi první příznaky onemocnění z celibátu byla bolest hlavy, úzkost a ztráta hmotnosti. V nejzávažnějších případech mohla nastat smrt. Ačkoli byla sexuální absence ve středověké společnosti vysoce ceněna a měla být cestou ke spáse, z medicínského hlediska byli mniši stejně ohroženi jako zhýralci.
Středověký mimomanželský poměr. Burgersova manželka a panoš za živým plotem klášterní zahrady. Obrazy neznámého mistra 15. století
Tyto názory potvrzovala nepochopitelná úmrtí panovníků. Například francouzský král Ludvík VIII. trval na tom, že během bojů v křížové výpravě Albigenských zůstane své manželce věrný. Jeho smrt pak byla přisuzována absolvovanému celibátu. Další obětí této „nemoci" byl arciděkan z Lovani z 12. století, který se na měsíc zdržel sexu. Brzy mu otekly genitálie a vážně onemocněl. Během několika dní byl mrtvý.
Vyvážit rovnováhu, kterou absence pohlavního styku způsobovala, se mohlo několika způsoby. Vylučovat se měly slzy, pot nebo krev. Doporučoval se pláč, tělesné cvičení nebo pouštění žilou.
Sexuální dieta
Se sexuálním zdravím také souvisel příjem potravy. Důvod byl jasný - pohlavní orgány se nacházejí v blízkosti žaludku, proto jsou ohřívány. Teplo je pak nezbytné pro tvorbu ejakulátu. Ten byl navíc produktem stráveného jídla, především masa a vajec. Věřilo se také, že luštěniny, jež mají schopnost nadýmat, zase způsobují erekci. Mužům, kteří chtěli žít ve zdrženlivosti, se tak doporučovala vegetariánská strava, studené jídlo a nápoje, jež „zahušťují semeno a hasí chtíč“. Vysušit spermie a zabít touhu měly také anafrodiziaka. Bylo doporučováno pít hořký čaj, šťávu z leknínů nebo čočkovou vodu.
Celibátem byly ohroženy i ženy. Předpokládalo se, že i ony mají ejakulát, který se může nahromadit. Způsobil by pak dušnost, mdloby a v nejhorším případě i smrt. Proto se dívkám doporučovalo, aby se vdaly a měly pravidelný, církví schválený styk s partnerem. Pokud to nebylo možné, měly používat octové čípky.
Zdroje: aeon.co, about-history.com
