Sám Stalin se přitom nikdy nezpil do němoty. Jako diktátor posedlý strachem z atentátu na svoji osobu potřeboval mít neustále jasnou hlavu. Bavilo ho ale pozorovat, jak se opíjejí druzí. Pohled na vrávorající kolegy, kteří nemohou už ani mluvit a sotva udrží moč, mu skýtal rozptýlení a vyvolával na jeho tváři spokojený úsměv. Když je chtěl ponížit ještě více, poručil jim, aby před zahraniční delegací zatančili kozáčka.
Stalinovy večírky byly plné jídla, zpěvu a soutěží, ve kterých se muži nedobrovolně předháněli, kdo vypije víc alkoholu. Vodka tekla proudem, zatímco Stalin decentně usrkával gruzínské víno. Hosté tempo přípitků nezvládali a snažili se jim vyhnout. Dokonce i obávaný Stalinův pobočník Berija schválil tajné opatření, na jehož základě byla soudruhům podávána místo vína obarvená voda. Když se to Stalin dozvěděl, rozzuřil se k nepříčetnosti.
Jeho nástupce Nikita Chruščev si po Stalinově smrti nejspíš hodně oddychl. Právě on se kvůli alkoholu před společností zostudil nejvíce, protože se přímo u stolu pomočil. Jiní straníci ale dopadli mnohem hůře: na důsledky alkoholismu zemřel ve věku 52 let Andrej Ždanov, alkohol stál i za srdečním selháním jednoho ze zakladatelů Sovětského svazu Alexandra Ščerbakova (†44).
Závislosti neunikl ani Stalinův vlastní syn Vasilij. Kvůli permanentní opilosti byl zbaven všech vojenských funkcí a stala se z něj troska, která ani nebyla schopna dovrávorat na otcův pohřeb. Vasilij zemřel dva dny před svými 41. narozeninami, svého otce přežil jen o 9 let.
