Co se dnes učí ruské děti o Stalinovi: Pravda by prý poškodila jejich zdraví

26. srpen 2020 četba na 3 minuty
Školáci v Moskvě

Školáci v Moskvě

Foto: Shutterstock.com

Byl Stalin nebezpečným diktátorem zodpovědným za smrt milionů lidí, nebo silným vůdcem, který národ nasměroval k lepším zítřkům? Rusové v tom nemají jasno ani 30 let po rozpadu Sovětského svazu. Zkreslený výklad historie je jim předkládán už od základní školy.

Historik Andrej Suslov se před několika lety pokusil o změnu a vydal učebnici, která pravdivě mapuje Stalinovy zločiny a měla být učitelům jakousi příručkou k výuce dějepisu. Státním úřadům se ale její obsah vůbec nezamlouval a označily ji za "nebezpečnou pro zdraví dětí". Kniha skončila ve škatulce "Mládeži nepřístupno" a z ideologického hnízda Kremlu vzešel náhradní pedagogický manuál, vysvětlující Stalinovy zrůdné činy jako nutné zlo, bez něhož by se Sovětský svaz nestal pokrokovou velmocí.

Co se tedy ruské děti ve školách učí? Druhá světová válka pro ně nezačala rokem 1939, ale vypukla až v roce 1941, kdy Němci zaútočili na Sovětský svaz. O paktu Molotov–Ribbentrop se taktně mlčí. Před třemi lety musel jeden novinář z Permu zaplatit pokutu 200 tisíc rublů (téměř 60 tisíc Kč) za to, že si dovolil otisknout článek pravdivě popisující události ze září 1939, kdy Hitler spolu se Stalinem napadli Polsko. Něco takového se v Rusku nesmí dostat do tisku, natož do učebnic.

"Sovětský svaz nebyl demokracií. Ale byl příkladem nejlepší a nejspravedlnější společnosti pro miliony lidí po celém světě," píše se v metodické příručce pro učitele posvěcené samotným prezidentem Putinem.

Rétoriku Kremlu velmi přesně reprodukuje příspěvek Alexe Nikova na serveru Quora.com: "Stalin byl znám jako jeden z nejhorších diktátorů ruské historie. Byl strůjcem gulagů, holodomoru, vystěhování etnik, a dokonce i brutálních poprav a náboženských represí… Ale na druhé straně byl zároveň jakýmsi můstkem k vzestupu Ruska. Pod jeho vedením se Rusko vyšvihlo z chudé země na světovou velmoc. Z jeho administrativy vzešla první ruská Ústava. Transibiřská magistrála, vědecký pokrok, technologie a moskevské metro, to všechno také vzniklo za Stalinovy éry."

Rusové zkrátka na děti přenášejí svou utkvělou představu, že bez Stalina by zůstali zaostalým negramotným národem, jakým bývali za vlády cara. Odmítají si připustit, že jiné národy byly schopny rozvinout vědu, prosadit Ústavu a postavit metro i bez gulagů a stovek justičních vražd. A zatímco s patosem připomínají, jak Sovětský svaz dobyl vesmír a stal se obávanou jadernou velmocí, nezmíní se o šokující situaci prostých lidí, kteří za komunistického režimu stále třeli bídu s nouzí, a na venkově dodnes bydlí v dřevěných chatrčích.

Ideologicky zabarvená výuka historie přesto možná nemá na současnou ruskou mládež tak silné dopady, jako to bývalo v minulosti. Tvrdí to aspoň další "hlas z lidu", Konstantin Fayman: "Co se ruské děti dneska učí? Absolutně nic. Dnešní ruské vzdělávání stojí ve stínu toho sovětského, absolventi škol nemají žádné znalosti. Současná generace v tomto ohledu degeneruje." Pokud je na tom něco pravdy, v případě předmětu dějepisu je to zřejmě jen dobře. 

Akční letáky