Z kola ven…
Starověcí Řekové, kteří svým vzhledem nějakým způsobem vybočovali z obvyklého standardu „krásy“, byli jako poskvrněné bytosti považovaní za podezřelé a za hrozbu společnosti. Byli odsouzení žít na jejím okraji. Jen pro vysvětlení, nešlo, obrazně řečeno jen o „velký nos či odstáté uši“, ale především o nějaké fyzické postižení. Pokud se narodilo dítě s nějakou vadou, společnost ho mohla vykázat, odložit za hradby města a ponechat svému osudu.
Je nasnadě, že vzhled člověka mohla poznamenat nemoc, výživa, zranění. Vykázání z města však nebylo to nejkrutější, co postižené mohlo potkat.
Podivný rituál
Temnou stránkou starověkého Řecka je očistný rituál zvaný pharmākos. Samotné slovo znamená ošklivý, což jak historici předpokládají, může znamenat i morální ošklivost. Prameny o původu a účelu tohoto obřadu jsou poměrně kusé, ale ví se, že se v raných dobách konal v době epidemií a hladomoru. Obyvatelé města jako oběť pro zmírnění následků vybrali nejošklivějšího muže a nejošklivější ženu – pharmākoi. Jejich osud pak závisel na místní tradici. Jak již bylo řečené, v nejlepším případě je za veřejného posměchu vyhostili z města. Jinde je ukamenovali nebo shodili ze skály.
Tento rituál byl natolik oblíbený, že se postupem doby stal součástí každoročních slavností Thargelie. A „ošklivci“ končili ještě hůř.
Na počest boha boha Apollóna a bohyně Artemis se každoročně konaly slavnosti Thargelie
Kruté obětování
Athénské slavnosti Thargelie se každoročně koncem května konaly na počest Apollóna a Artemidy. Byla to oslava, kdy lidé jako důkaz své vděčnosti a poděkování bohům jim darovali své první plodiny a konala se děkovná bohoslužba. Jako v mnoha jiných dávných kulturách, kvůli úrodě bylo nutné zachovat si jejich přízeň. Tomu sloužil očistný obřad, při němž obětovali ovci, možná i prase – a také pharmākoi. Básník Hippónax z Efesu napsal, že v den obětování ošklivku a ošklivce s fíky na krku vedli lidé na provaze městem a dav bičoval jejich genitálie pruty z fíkovníku. Na místě obětování byli ukamenováni, jejich těla pak spálili a popelem pohojili pole. Nicméně, někteří historici Hippóxanův popis zpochybňují a bývá předmětem vědeckých debat.
Součástí slavností v některých místech byl ještě jeden – milostivější – obřad. Jako oběť předem vybraný pharmākos po celý rok dostával vybrané lahůdky. Oblečený ve slavnostním rouchu pak v den obětování procházel městem. Lidé pokřikovali opovržlivé nadávky, bili ho pórkem a divokými rostlinami. Poté ho vypověděli z města. Některé prameny uvádějí, že zvláště v pozdním období se takto pro obecné blaho dobrovolně obětovali chudí. Oběťmi očistného rituálu nebyli jen nehezcí lidé. Mohli to být i zločinci, hlavně vrazi.
Zdroje: www.atlasobscura.com, medium.com, en.protothema.gr
