Na sklonku 13. století zlákaly dva psance Peregrina a Puše šperky, které soška Matky boží dostala jako dar od věřících. Povedené dvojici nedával poklad spát a po dlouhých přípravách se odhodlali do chrámové lodě vloupat. Jako vhodný okamžik se jim zdála dlouhá zimní noc těsně před Vánoci, kdy se do kostela vloudili vylomenými bočními dveřmi z oltářní strany.
Zprvu šlo vše tak hladce, jak oba zloději doufali, vak se plnil sakrální výbavou, až došlo na svatou sošku. Peregrin na ni vztáhl ruku, jenže Madona ho podle legendy v tu chvíli sevřela a nepustila. Puš stačil prchnout, Peregrin zbytek noci strávil v posvátné hrůze a ve strachu z věcí příštích.
Lapeného zloděje našel kněz, který mířil na ranní mši. Peregrina prý Matka boží pustila až do rukou staroměstského práva. Při výslechu na mučidlech pak udal svého druha a spolu s ním skončil na šibenici.
Zatímco památná soška vzala za své při velké přestavbě chrámu ve 14. století, legenda, která se k ní váže, přečkala dodnes.
