Zdroj: profimedia
Zkáza vzducholodě Hindenburg: 34 vteřin ohnivého pekla v přímém přenosu
Měla to být budoucnost dopravy. Jenže po zkáze největší vzducholodě v historii LZ-129 Hindenburg lidé odmítali do takových nebezpečných dopravních prostředků vkročit. Popularita létání vzducholodí tak ztroskotala stejným způsobem jako pýcha nacistického Německa.
Počátek výroby legendární vzducholodě se datuje do roku 1935. Společnost Luftschiffbau Zeppelin na její sestrojení dala 500 000 liber a jako poctu bývalému říšskému prezidentovi Paulu von Hindenburgovi nesla právě jeho jméno.
Dopravní prostředek s délkou 245 m a průměrem 41 m v sobě dokázal převézt až 133 cestujících včetně posádky. Poháněly ho 4 výkonné dieselové motory společnosti Mercedes-Benz, které mu dodávaly maximální rychlost 135 km/h.
V původním plánu bylo naplnění vzducholodě heliem, ale vojenské embargo Spojených států přinutilo Němce, aby ho vyměnili za vysoce hořlavý vodík. Němci s tím neměli žádný problém – do lodě se díky většímu vztlaku vodíku vešly další kabiny pro pasažéry.
Interiér vzducholodě byl nad všechna očekávání: uvnitř se skrývaly luxusní kabiny pro pasažéry, sprcha se studenou i teplou vodou, výborná kuchyně, v klubovně se nacházel pianista. Loď měla také vlastní kuřárnu.
34 sekund
Vzducholoď poprvé vzlétla v březnu 1936. Do května 1937 absolvovala celkem 10 bezproblémových přeletů Atlantikem. Dne 3. května se vzducholoď odpravila opět do Spojených států s plánovaným přistáním v Lakehurstu v New Jersey o tři dny později.
Protože nad konečnou zastávkou panovala bouře, musel Hindenburg několik hodin kroužit nad New Yorkem, než pokračoval v cestě. Kvůli půldennímu zpoždění se vzducholoď v Lakehurstu objevila až po 19. hodině. Tam na létající kolos čekal tisícový dav nadšených pozorovatelů a desítky reportérů.
Přistání mělo proběhnout podle plánu – spustit lana a loď ukotvit. Jenže po spuštění prvních lan se stalo něco nečekaného: zadní část vzducholodi vzplála. Hindenburg se nacházel v 60metrové výšce, pro posádku a pasažéry to znamenalo vyskočit ven dřív, než se oheň dostane k nim. Na záchranu života měli pouhých 34 sekund, po kterých se loď přeměnila v ohořelé trosky.
Jiskra
Z celkového počtu 97 cestujících včetně posádky tragédii nepřežilo 36 lidí. Celou zkázu Hindenburgu zachytila kamera a po celou dobu se do éteru vysílal komentář rozhlasového zpravodaje Herberta Morrisona.
Vyšetřování tragédie začalo okamžitě. Jako první se jevila možnost sabotáže; Hindenburg byl pýchou nacistického Německa a velmi snadným cílem, zničení by Hitlera degradovalo. Nejpravděpodobnější, avšak nikdy nepotvrzenou možností vznícení vzducholodě byla jiskra, která vznikla z nashromážděné statické elektřiny třením vzducholodě o vzduch. O vznik jiskry se měla zapříčinit lana, která při kontaktu se zemí uzemnila hliníkovou kostru a mezi potahem lodi a kostrou vznikl výboj. Hořlavý vodík se postaral o rychlou destrukci.
Společnost Zeppelin upadla v nemilost. Ještě před zkázou Hindenburgu existovaly případy nehod vzducholodí, avšak vinou počasí. Žádná se ani zdaleka nepřiblížila takové vážnosti. Lidé se těchto dopravních prostředků začali bát, představy o moderním cestováním vzducholodí tak nadobro skončily začátkem druhé světové války.
