Zdroj: ČTK
EXPO 58 ovládla Laterna magika. Zázrak z Prahy
Uchvátila Walta Disneyho, Brigitte Bardotovou a dalších šest milionů fanoušků z „tábora imperialismu". Jaro 1958 sňalo z Československa nálepku temné země v područí Sovětského Svazu. Klíčem byl epochální úspěch na výstavě EXPO 58 v Bruselu; zlatým hřebem vynalézavých Čechoslováků se stalo multimediální představení nazvané Laterna magika.
Od smrti Josefa Stalina a Klementa Gottwalda v březnu 1953 uběhly dva roky, na Hradě vládl „táta pracujících" Antonín Zápotocký. Justiční popravy stále držely republiku v napětí. Do toho přišlo na ministerstvo informatiky avízo o chystané celosvětové výstavě EXPO 58, naplánované do „imperialistického" Bruselu.
Zájem ÚV KSČ byl zprvu minimální. „Šlo o první výstavu po válce a nikdo neměl ponětí, oč půjde. Nechali nám – na tehdejší dobu – úžasnou volnost," zavzpomínal pro MF DNES jeden z otců československé expozice, architekt Jindřich Santar. V zemi, která se prsila miliony tun vykalené oceli a uměleckými výplody ve stylu secialistického realismu, přešlapovala spousta nevyužitých talentů – od architektů přes umělce a hudebníky až po divadelníky.
Tento přetlak v kombinaci s nezájmem vrchnosti vyústil ve zrod dream teamu juniorů – většině jeho členů nebylo přes třicet let. Divadlení režisér Alfréd Radok, Miloš Forman, scénárista a režisér, a filmař Vladimír Svitáček měli krátce po škole. Tento triumvirát, zastřešený zkušeným výtvarníkem Josefem Svobodou a architektem Santarem, kul svobodomyslné plány, které za tři roky v Belgii ukážou, co dovedou zlaté české ručičky.
Prvním esem Čechoslováků byl prostý fakt, že coby jedna z mála zemí jsme měli pavilon dokončený již v den otevření Světové výstavy EXPO 58, 17. dubna 1958. „Expozici jsme pochopitelně museli zahájit úspěchy země v dobývání uhlí, prezentovalo se i bezplatné školství a zdravotnictví," přiblížil architekt Santar. „Ale převahu měla další, nepolitická oddělení, v nichž se návštěvníci kochali výstavou gotických madon, moderních skleněných plastik, ale také současným československým nábytkem, textilem nebo porcelánem." Právě nábytek, vytvořený týmem architekta Josefa Svobody, byl první velkou trefou do černého – dal zrodit dodnes populárnímu, čistě československému Bruselskému stylu. (Jeho ukázku můžeme i dnes zhlédnout třeba v Kavárně Kaaba na pražských Vinohradech).
Bruselský styl
Výtvarný styl, prvotně založený na expozici nábytku ČSSR na bruselském EXPO 58. Vyznačoval se odklonem od socialistického realismu; hojně užívá plastů, pastelových barev, oblých linek. Skvostnými představiteli jsou v 60. letech tramvaje T3, Tatra 603 nebo Pavilon Z na Brněnském výstavišti.
Ale na absolutní senzaci si návštěvníci museli pár týdnů počkat. V Praze se, docela stranou zájmu, více než rok piplala multimediální show Laterna magika. Její vtip tkvěl v nebývalém propojení projekce, tance, hudby, světelných efektů a pantomimy. Originální nápad, s nímž přišel Josef Svoboda, dopracoval tým kolem Radoka a Formana. „Program byl komponovaným pásmem jednotlivých čísel, která spojovaly výstupy konferenciérky," přiblížil Jindřich Santar, „... která měla svůj výstup předtočený v několika jazycích tak, že docházelo ke zdánlivě reálné interakci herečky na scéně s jejími obrazy a i mezi nimi vzájemně."
Laterna magika, která podivuhodně předběhla dobu, premiérovala 26. května; zvěst o čemsi nikdy neviděném se rychle rozkřikla a československý pavilon byl brán útokem. Z hodinových front byly dvouhodinové. Ovšem v Praze na ÚV KSČ bylo zle. „ Kde jsou zmínky o pionýru? Proč se v pavilonové restauraci podává kachna na pomerančích a ne se zelím? A proč, proboha, západní tisk píše v souvislosti s naší výstavou jen a jen o buržoazním uměním ovlivněné Laterně magice?" ptali se soudruzi. „Nakonec zvítězil zdravý rozum a hlavně – přísun slušných deviz," uzavřel Jindřich Santar.
Od dubna do října 1958 navštívilo československý pavilon šest milionů návštěvníků včetně řady velkých jmen. Přítomný Jan Werich obzvlášť rád zavzpomínal na dokořán otevřená usta Brigitte Bardotové či „jak to dítě pobaveného" Walta Disneyho. Československý pavilon v Bruselu s Laternou magikou v čele získal hlavní cenu, žádosti o světové turné souboru přicházely odevšad – z New Yorku, Tokya, Moskvy.
Laterna magika
První multimediální divadlo na světě, rafinovaně propojuje hrané scény s filmovou projekcí. Od roku 1983 sídlí na Nové scéně Národního divadla v Praze, aktuálně nabízí šest představení.
V Československu, kde došlo po Chruščovově kritice Stalinova kultu osobnosti (v únoru 1956) k politickému oteplení, bylo nakonec možné vytěžit onu světovou senzaci na maximum. Rozhodnutím ÚV KSČ z počátku roku 1959 byl povolen vznik experimentální scény Národního divadla se sídlem v paláci Adria poblíž pražského Můstku. Ředitelem scény nazvané Laterna magika byl jmenován režisér Alfréd Radok. Pražská premiéra proběhla přesně před 58 lety, 9. května 1959.
