Poloprázdný sál a v něm skupinky nervózních puberťáků. Řada z nich poprvé v životě vystoupí před publikem větším, než čítá jejich třída. Někteří se uchechtávají a pomáhají si vtípky, další z trémy začnou na podiu zadrhávat, jiní zapomenou jméno své učitelky. Všichni se ale poctivě snaží představit příběh svého pamětníka co nejdůstojněji.
Tak vypadala v úterý odpoledne generálka na závěrečnou prezentaci Příběhů našich sousedů v Praze 11. Do zpovídání seniorů pod vedením organizace Post Bellum se pustilo devět týmů z tamních základních škol. „Paní Marta Košťálová měla nejsilnější zážitek z druhé světové války. Oba byli s manželem hned po svatbě totálně nasazeni, ale ona byla tady v Praze a on v Německu. To byla její nejsilnější vzpomínka,“ popisuje Anna Hájková ze ZŠ Chodov.
Jí samotnou nejvíc zajímalo, jak čtyřiadevadesátiletá dáma vzpomíná na komunistický režim. „Spousta starších lidí má na tu dobu různý názor. Mě zajímalo, jestli byla pro komunismus, někde mezi, nebo výhradně proti. Říkala nám, že do KSČ zpočátku chtěla vstoupit, protože se jí líbily ty ideály, ale po čase zjistila, že to jsou jenom ideály, které se nikdy nesplní, takže do strany nikdy nevstoupila,“ vypráví Hájková.
Deváťáci ze Základní školy Donovalská zase zpovídali rodačku z Vysočiny Josefu Kochmannovou. „Vyprávěla nám o svém dětství, o válce. Jak kolem jejich domu procházeli Němci, jak se přestřelovali s partyzány přes jejich chaloupku. Nic z toho nás úplně nepřekvapilo, obecně jsme to už znali z dějepisu,“ tvrdí David Staněk. Podle jeho kamarádky z týmu Veroniky Šafaříkové bylo podstatné, že šlo o osobní příběh. „Učitelé nám vypráví něco, co sami nezažili. To, že jsme to slyšeli z pohledu člověka, který to prožil, to byl úplně jiný zážitek,“ zmiňuje dívka.
Vzpomínky jako komiks i rozhlasová reportáž
Obě tyto skupinky se rozhodly vyrobit videoreportáž. Forma zpracování je však volná. „Někteří podle příběhu kreslí komiks, jiní tvoří prezentaci pro spolužáky, další se vydají do Českého rozhlasu, kde jim redaktoři pomohou sestříhat nahrávku do rozhlasového dokumentu,“ prozrazuje pražská koordinátorka projektu Anna Königsmarková.
Nejčastěji však žáci volí formu videa. Zřejmě i proto, že je jejich generaci díky fenoménu youtuberů velmi blízká. Součástí projektu je i workshop, kde se naučí základům práce s kamerou a tomu, jak natočený materiál sestříhat.
„Měli jsme tam za úkol vytvořit si osnovu toho, co chceme prezentovat. Protože materiálu jsme měli natočeno přes tři čtvrtě hodiny a potřebovali jsme z toho udělat pětiminutovou prezentaci,“ popisuje Staněk.
Přes 600 lidských osudů
Projekt Příběhy našich sousedů odstartoval v roce 2012 a první městskou částí, která se do něj zapojila, byla Praha 3. Žáci z pražských škol od té doby zpracovali desítky příběhů, které představili na dvaceti prezentacích. V celé republice se jich uskutečnilo již přes 50 a zpracováno bylo více než 600 příběhů.
Dnes odpoledne představí svou práci školáci z Prahy 1, v pondělí čeká slavnostní zakončení projektu žáky z Prahy 10.
Všechny příběhy jsou publikovány na webových stránkách projektu a nahrávky ukládány do sbírky Paměť národa.
Zpracované příběhy pamětníků:
Josefa Kochmannová (ZŠ Donovalská) Narodila se 21. června 1932 jako Josefa Dudková ve Fryšavě pod Žákovskou horou na Vysočině. Své dětství popisuje se smíchem jako špatné. Devět kilometrů od Fryšavy pod Žákovskou horou v Novém městě na Moravě bydleli němečtí Hitlerjugend. Ti procházeli vesnicemi v okolí a jednou z nich byla právě i Fryšava pod Žákovskou horou. Děti z vesnic měly zakázáno koukat na ně z oken, protože mladí Němci by po nich začali střílet. A tak museli doma ležet na zemi, aby si jich nikdo nevšiml.
Jednou vznikla přestřelka mezi Němci a partyzány. Naneštěstí stříleli přesně přes chalupu, kde mladá Josefa bydlela. Trvalo to kolem dvou hodin a vyděšené děti s rodiči se celou dobu krčili u země. Když to všechno skončilo, v chalupě se nedalo žít. A tak jejich otec musel koupit statek, kam se 1. května roku 1946 přestěhovali. Bohužel se kvůli tomu hodně zadlužili. Ani život na statku ale nebyl jednoduchý. Museli tvrdě pracovat a to co vypěstovali, byli nuceni odevzdat. Kvůli dluhům otec nemohl vstoupit do JZD.
Marta Košťálová (ZŠ Chodov) Narodila se 24. října 1924. Dnes je jí tedy 94 let. Žila v Petrské ulici číslo 11 v Praze. Její tatínek pracoval jako kočí a s koňmi rozvážel minerální vody. Až do páté třídy chodila do školy v Klimentské ulici. Tatínek paní Košťálové bojoval v první světové válce, o které dětem vyprávěl.
Těsně před válkou se provdala za Zdeňka Košťála, který pracoval jako drogista. Bohužel vypukla válka a její manžel byl totálně nasazen v továrně v Německu ve městě Meinheim. Ona byla také totálně nasazená, ale v České republice v Karlíně, kde vyráběla letadla značky Siebel. Po manželovi se jí velmi stýskalo.
Za Květnového povstání pomáhala připravovat a nosit jídlo, zažila ostřelování v ulicích. Po válce se velmi angažovala, byla členkou tzv. ,,Žižkovských žen“, pracovala v různých výborech, několik let i v kanceláři prezidenta republiky. Vychovala dvě děti.
(Pozn.: Jde o příběhy tak, jak je zaznamenaly děti. Jsou redakčně zkráceny)
Chystané prezentace:
Závěrečná prezentace Příběhů našich sousedů v Praze 1 čtvrtek 8. 3. v 16.00
Dům u Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1
Závěrečná prezentace Příběhů našich sousedů v Praze 10 pondělí 12. 3. v 16.00
Vršovické divadlo Mana, Moskevská 967/34, Praha 10