Slovo harém není nijak hanlivé, ač se tak v dnešním jazyce používá. Pochází z arabského haram a znamená to zakázaný. V tradiční arabské kultuře se harémem myslí část domu, kam je mužům jiným než je pán domu vstup zakázán. To jen tak pro představu, my se vrátíme dávno do dob, kdy harém fungoval jako obrovský komplex plný krásných žen.
Je dobré si uvědomit, že harém nerovná se sexuální doupě. V určitě míře to tak sice je, sultánovy ženy byly pojaty převážně pro milostné hrátky a zplození dětí, v harémech ale fungovala hierarchie a ženy nebyly pouhými otrokyněmi svého pána. Ty na nejvyšších místech na něj měly velký vliv a mohly tak hýbat důležitými politickými tématy ve svůj prospěch. Ale jako na každém místě, kde spoustu žen bojuje o přízeň jednoho muže, vznikaly intriky a dokonce i chladnokrevné vraždy.
Kdo žil v harému?
Sultánův harém pojal kromě otrokyň a služebnic všechny jeho manželky a ženské příbuzné, včetně matky, která byla na hierarchickém žebříčku na nejvyšším stupínku. V harému žilo průměrně kolem dvou tisíc žen. Nesmíme opomenout i konkubíny, což jsou milenky na jednu noc. Harém také ubytoval sultánovy děti a vykastrované stráže, kteří dohlíželi na pořádek a dávaly pozor na potenciální pokusy o útěk.
Jak se žilo v harému?
Když neintrikařily, žily si obyvatelky harému poklidný život. Mohly se po něm volně procházet, číst si, lelkovat v zahradách či plavat v bazénech. Manželky a konkubíny nemusely uklízet, to pro ně dělaly služebné.
Kdo jsou eunuchové a kdo do harému nesměl?
Vstup do harému byl povolen pouze Sultánovi a jeho nejbližším z řad šlechticů. Ostatní muži měli vstup zakázán, o to se postarali tzv. eunuchové, neboli vykastrovaní stráže. Černá stráž nazvaná Sandali měla odstraněna penis i varlata, aby v případě potřeby mohla přicházet do styku se ženami. Bílým byla odstraněna pouze varlata, a jelikož s ponecháním pohlavního ústrojí stále hrozilo, že by se mohli o něco pokusit, měli přísný zákaz se k dívkám přibližovat.
Hierarchie žen
Jak jsme už zmínili, v harému panovala striktní hierarchie. Na samém vrcholu stála sultánova matka, poté jeho první manželka a všechny další. Na dalším pomyslném stupínku stály milenky, pod nimi otrokyně, a úplně dole služebné. Jejich postavení se mohlo změnit podle toho, zda byly "šikovné". Pokud se otrokyně ukázala být zdatnou milenkou, postoupila nahoru, a pokud se sultánem zplodila syna, vyšplhala se na post druhořadé manželky.
Předpoklady úspěšného života
Kdo byl členem harému, musel splnit dva předpoklady, a to krásu a vzdělání. Harém fungoval jako taková neoficiální internátní škola a ženy se v něm dovzdělávaly a zdokonalovaly v potřebných věcech, do nichž nepatřily pouze postelové hry. Jedno z důležitých umění bylo umění podbízivosti, kterým sultánovi načechraly jeho ego, nechyběly ani základní školní předměty jako čtení, psaní a počty. Učily se zde i praktické věci, ženy musely být například schopny vyšívat. Pro rodiny tak bylo poctou, že se jejich dcery staly členkami harému, takové vzdělaní nebylo v té době mimo komplex snadno dosažitelné.