Hrdina od prvního dne

Za hrdinné skutky kanadského vojáka Lea Majora mohla maličká větička, kterou řekl svému odcizenému otci: ,,Dokážu ti, že něčeho dosáhnu.“ V roce 1940 se tehdy 19letý chlapec přidal do armády. Než se dostatečně vycvičil, uběhly 4 roky. Jeho první misí se stalo vylodění v Normandii, neboli Den D.

Sotva se vylodili na pláži Juno, zahájili nepřátele palbu. Majorovi se jako zázrakem podařilo přežít a zajmout německé vozidlo, v němž se nacházelo nesmírně cenné komunikační zařízení a tajné kódy. Tento lup se výrazně podepsal na dobytí Normandie a z obyčejného řádového vojáka se doslova za pár hodin stal opěvovaný hrdina.

Jedno oko bohatě stačí

Hrdinství prokázal i několik dní po úspěšném vylodění, kdy se zcela sám postavil osmi po zuby ozbrojeným nacistům. Všechny do jednoho postřílel, jeden z nich však před svým skonáním stihl po Majorovi hodit fosforový granát, který ho připravil o oko. Zásadní handicap pro vojáka nebyl překážkou a i přes rozhodnutí doktora, že pro něj válka skončila, pokračoval v boji za svobodný svět.

Obdobná situace, v nímž hrálo svou roli především štěstí, nastala na konci roku 1944. Major s desátníkem a nejlepším přítelem Williem Arseneaultem ležel v příkopě a čekal na německou kořist. Políčil si na dvojčlennou hlídku, přepadl ji, jednoho z vojáků zastřelil a druhého přinutil, aby ho zavedl ke svému důstojníkovi. Vyjednavačský talent nezapřel, svým výstupem Major dokázal důstojníka i celou jeho 90člennou jednotku přimět odhodit zbraně a padnout do zajetí. Za tento čin si od generála vysloužil Medaili za výjimečné zásluhy, kterou odmítl – generála považoval za neschopného hlupáka.

Sebevražedná mise

Dne 14. dubna 1945 nastala pro Majora další zkouška ohněm, do které se opět pustil bez předchozího promyšlení. Nizozemské městečko Zwolle padlo do rukou nacistů a Majorova jednotka se ho rozhodla osvobodit. Na průzkumnou misi se přihlásil Leo a Willie. V noci ovšem Willieho přepadli Němci a zabili ho. Leo, který tomu všemu přihlížel, si zavdal, že jeho smrt pomstí. Se třemi puškami a taškou plnou granátů se vydal do jámy lvové, bez zálohy, bez ochrany, bez jediného slova svému veliteli.

Majora hned na začátku sebevražedné mise zastavilo štábní auto. Řidiče i spolucestujícího přiměl, aby ho dovedli k velícímu důstojníkovi. Podnapilý nacista byl překvapen neohlášenou a ozbrojenou návštěvou, a aniž by Major v tu chvíli tušil, kam celé tohle chce nasměřovat, napadne ho Němce vyděsit falešnou zprávou o plánovaném dobytí města. ,,V šest hodin začne dělostřelectvo s palbou. Znamená to zbytečné ztráty životů vašich vojáků a civilistů.“ Po varování vrátil odzbrojenému důstojníkovi zbraň a odešel.

Vystrašení Němci prchají

Nečekal však na 6. hodinu ranní a po svém odchodu se pustil do práce. Pobíhal po městě, střílel na budovy, do vzduchu a pohazoval granáty, aby se Němci zalekli, že za branami města čeká po uši vyzbrojená kanadská armáda. Zmatené německé vojáky zabil, nebo zajal a předal je do rukou svých spolubojovníků. Nacisté si doopravdy mysleli, že kanadská armáda začala bombardovat Zwolle, a začali prchat. Několik Němců se Majorovi přesto postavilo na odpor, čímž zaplatili vlastním životem. Na konci sólové akce zapálil sídlo gestapa. Město Zwolle bylo osvobozeno.

Leo Major si za své opakované hrdinství odnesl raritní Medaili za vynikající chování. Podruhé jí byl vyznamenán po korejské válce, kde se s 18 muži postavil proti 14 000 čínským vojákům.

Město Zwolle na něj nikdy nezapomnělo. V roce 1969 Lea vypátrali a pozvali ho na oslavu osvobození města. Je po něm pojmenovaná ulice a každoročně je připomínán jeho šílený, léč hrdinský čin.