Smutný příběh Marty Gottwaldové, směšné manželky největšího tyrana našich dějin

14. červen 2019 četba na 3 minuty

Foto: pinterest

Klement Gottwald byl zamlada natolik zapálený do bolševické ideologie, že ženy v jeho životě nemohly mít místo. Přesto potkal svou osudovou "femme fatale"; co na tom, že šlo o nepříliš inteligentní služtičku, která přibývala na váze rychlostí blesku. V závěru života to byla právě ona, kdo ho držel nad vodou.

FOTOGALERIE

Původně se Marta Gottwaldová jmenovala Marie Holubová. Její matkou byla chudá vdova, otec zůstal neznámý. Marta se chtěla vyučit číšnicí, školu ale nedokončila, a tak se živila jako služebná. V roce 1920 coby jednadvacetiletá svobodná dívka porodila dceru. Klement Gottwald otcovství nepopíral, ale do ženění se nehrnul. V té době už byl plně oslněn sovětskou revolucí a plnou vervou se pustil do politického boje.

O čtyři roky později se ale věci změnily, když Gottwald získal byt v Moravské Ostravě. Marta se i s dítětem přistěhovala k němu a už ho neopustila. Několik let spolu žili na hromádce a nakonec se i vzali. Gottwald se záhy usadil v čele strany a stal se poslancem.

Marta politice nikdy nerozuměla a ani jí rozumět nechtěla; knihy ji nezajímaly, komunistická ideologie se jí nedotýkala. Nejspíš proto ani nikdy osobně nevstoupila do strany. "Snad je to tak lepší," říkával Gottwald, když si ho kvůli tomu spolustraníci dobírali.

A lepší to opravdu bylo. Marta díky svému nezájmu o politiku nejspíš nikdy nepochopila, že se její manžel učí od Stalina drsným praktikám, jakým způsobem převzít moc v zemi a vyčistit republiku od "protistátních živlů". Nikdy ho proto ani nekritizovala a žila plně jen pro rodinu.

Když se za války s Gottwaldem a dcerou uchýlili do exilu v Sovětském svazu, Marta v sobě nezapřela dobré srdce: jako žena politika s výsadním postavením mohla nakupovat v obchodech jídlo bez lístků. Nosila odtud plné tašky a rozdávala potřebným.

Po převratu v roce 1948 se Marta stala první dámou Československa. Jedna z pracovnic Hradu ji prý omylem uvítala slovy: „Rukulíbám, milostivá paní!“ Ostatní zaměstnanci se báli, že jejich kolegyně bude v pěkném průšvihu, protože na "milostivé paní" se už přeci nehrálo - všichni teď byli soudruzi a soudružky. Martě se ale oslovení zalíbilo a napříště ji tak měli oslovovat všichni. I tento paradox zřejmě vyplýval z její politické nedotčenosti.

Ve srovnání se svou předchůdkyní Hanou Benešovou však Marta působila na lid jako neohrabaná brambora, která postrádá noblesu i vkus. Halila se do luxusních kožešin a nechávala si šít modely, jež nelichotily její obézní postavě. Brzy se stala terčem posměchu a lidé o ní vymýšleli anekdoty. V soukromí nicméně Marta stále projevovala šetřivost naučenou v mládí - například nesnědené jídlo se muselo znovu zpracovat a dojíst druhý den.

Poslední roky Marta zasvětila péči o manžela, který bojoval jak se zhoršeným zdravotním stavem, tak s politickým tlakem. Zemi ovládla hrůza z vykonstruovaných procesů a rozsudků smrti, které osobně podepsal. Gottwald se bál. Bál se pomsty rodin obětí, bál se spolustraníků, bál se Stalina, bál se snad i vlastního svědomí. A tak pil. Proslýchá se, že mu Marta ředila alkohol vodou, aby se nezničil tak rychle.

Gottwald zemřel záhy po Stalinově smrti v roce 1953, později téhož roku ho následovala i Marta. Národ pro ni nijak netruchlil, na druhé straně se jí však nedá přičíst ani žádná vina. Snad jen ta nevědomost, která se podle známého rčení neomlouvá.

Akční letáky