Podle zprávy z doby Rudolfa II. si český lid nepotrpěl na delikatesy, stačil mu chléb, maso a pivo. Jídelníček byl možná jednotvárný a jedlo se jen dvakrát denně, ale oběd i večeře se skládaly hned z několika chodů a lidé od nich odcházeli s napranými žaludky. Začínalo se talířem polévky, následovala miska hrachu nebo krup s kusem masa a chleba, končilo se sýrem či zákuskem. Na tento styl stravování mívali nárok také tovaryši a čeledíni, a dokonce i vězni, kteří se ocitli v žaláři kvůli drobným deliktům.
Představa středověkého vězně choulícího se v temné kobce o tvrdém chlebu a vodě je poněkud lichá. Delikventi dostávali kromě chleba také dvě teplá jídla denně a k tomu pintu piva. Nešlo přitom o nějaké rozmazlování kriminálníků, protože pivo bylo považováno za ten nejobyčejnější nápoj. Vařilo se takřka v každém městečku a pily ho i děti.
Konzumace piva byla v našich zemích zabydlená už v raném středověku. Církev tento lidový nápoj zpočátku považovala za cosi pohanského, co by se mělo nahradit vínem. Proti českému zvyku však duchovní neměli šanci. Záhy kapitulovali, a než aby šli proti proudu, raději se svezli s ním. Při klášterech začali budovat vlastní pivovary, ze kterých aspoň káply nějaké ty denáry.
Jak středověké pivo chutnalo? Přesný recept se nedochoval. Můžeme si ale představit, že bylo hustší, protože se nefiltrovalo a zůstával v něm mletý slad. Z tohoto důvodu bylo také kalné a na dně se tvořila sedlina. Díky vyšší hustotě se ze středověkého piva mohly vařit syté polévky. Pivo se povařilo na smažené cibuli a přidal se do něj chleba. Zní to možná obyčejně, ale naši předkové pivní polévku milovali. Zvláště když po ní mohli zakousnout do flákoty hovězího.
