Budoucnost médií

Média veřejné služby stojí a padají s liberální demokracií, zaznělo na semináři

10. říjen 2018 četba na 16 minut
Ilustrační foto

Ilustrační foto

Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

Jaká je kondice veřejnoprávních médií v Česku, jakým problémům čelí a jak by měla vypadat jejich budoucnost včetně možností financování? A proč jsou veřejnoprávní média důležitá pro liberální demokracii? Těmto otázkám se v úterý 9. října věnoval seminář, pořádaný Masarykovou demokratickou akademií v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

Podle generálního ředitele ČT Petra Dvořáka si média veřejné služby uvědomují, že jejich koncesionáři nejsou jednolitá masa a že mají různé zájmy. "Snažíme se je pokrývat a zpětně zjišťovat, jak se nám to daří. Uvědomujeme si, že regiony jsou strašně důležité, a snažíme se posilovat v nich naše postavení. Předloni jsme otevřeli dvě další krajská studia a v příštím roce bychom rádi otevřeli další dvě, jedno v Ústí nad Labem a jedno v Plzni. Víme, že v regionech je náš divák a musíme se mu věnovat," řekl Dvořák. 

Se Zaorálkem se shodl i na potřebě přitahovat diváky k těm pořadům, které jsou mimo jejich primární okruh zájmu, ale měli by z nich přesto získávat informace. Podle Dvořáka se to daří pomocí cross promotion, tedy propagace jednotlivých pořadů napříč všemi šesti kanály ČT.

"Média veřejné služby nesmí vytvářet realitu, ale musí ji reflektovat. Musí to dělat reprezentativně, čili vyváženě. Všichni si to platíme (měli bychom jinak než daní z hlavy) a média by nám měla být odpovědna," konstatoval další diskutující, bývalý člen Rady Českého rozhlasu Štěpán Kotrba. "Vidím chyby jak politiků při pokusech o ovládnutí médií, tak samotných médií v jejich redakčním ´centrismu´. V tom, jak se tváří, že nás mají zajímat jejich názory. Ale nás zajímají informace," dodal. 

Současně se postavil i za ataky vůči veřejnoprávním médiím. "Když je někdo hluchý, tak nestačí zaklepat, tak se musí do těch dveří zabušit klackem. Někdy je potřeba ty dveře i rozbít. Rád bych, aby ze strany médií zmizela ta neochota naslouchat," řekl Kotrba.

Podle poslankyně Aleny Gajdůškové (ČSSD) musí média veřejné služby tvořit "referenční rámec, pokud jde o obsah, kvalitu i rozmanitost". "Myslím, že by naše média veřejné služby měla víc reflektovat hodnoty, na nichž stojí společnost, a nebát se společnost víc v tomto směru vzdělávat," uvedla Gajdůšková. Kotrbovi oponovala v tom, že sama je útoky na veřejnoprávní média znepokojena a nelíbí se jí ani snahy měnit jejich financování.

"Jen koncesionářské poplatky zajišťují skutečné odfiltrování od politických i jiných tlaků a lepší systém se nenajde. A myslím, že by měly být indexovány," řekla Gajdůšková. K definici média veřejné služby pak uvedla, že zatímco soukromé médium prodává diváka, médium veřejné služby prodává program.

Také podle ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala lze zvýšit míru identifikace diváků a posluchačů s veřejnoprávními médii větší rozmanitostí. "Někdy je potřeba i větší rozmanitost oslovovaných hostů, spíkrů, moderátorů, pokud chybí, je to věc, kterou kolegům vyčítám. Je potřeba i názorová rozmanitost. Posluchač je chytrý a umí si z názorové škály vybrat," tvrdí Zavoral.

Jak dál platit za veřejná média?

Mají být veřejnoprávní média nadále hrazena formou takzvaného koncesionářského poplatku, nebo přímo ze státního rozpočtu, jak to prosazují nejčastěji jejich kritici? A mají ke svému financování používat i příjmy z komerční činnosti? To byla další část debaty.

Podle mediálního analytika Milana Šmída používá platbu formou koncesionářského poplatku odvozeného od vlastnictví přístroje (podobně jako u nás) v současnosti 23 evropských států, byť většina z nich vnímá, že jde spíš o solidární příspěvek k veřejné službě. Například Německo však začalo tuto platbu odvozovat od každé domácnosti a od příštího roku přistoupí k témuž kroku na základě referenda také Švýcarsko.

Důvodem je mimo jiné fakt, že platba navázaná na televizní či rozhlasový přístroj je dost zastaralý způsob a nereflektuje technologický rozvoj, v němž se přístrojem stává třeba i mobilní telefon. To zdůrazňoval i Štěpán Kotrba. "Je děsuplné, že legislativa se za posledních 15 let nezajímala o technologický pokrok a nesnažila se zákony přizpůsobit tak, aby tento pokrok i do budoucna reflektovaly. Mám na mysli technologické zneutrálnění zákonů o České televizi a ČRo," uvedl Kotrba. Členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Jana Kasalová namítla, že to není primárně problém české legislativy, protože touto otázkou se zabývá i evropská směrnice o audiovizuálním vysílání, takže české zákonodárství čeká na podněty z Bruselu.

Přestože to, zda by měl být poplatek nadále hrazen spíš za každého jednotlivce nebo za domácnost či za nějak redefinovaný přístroj, bude asi předmětem další odborné i legislativní diskuse, shodla se většina přítomných na potřebě jeho zachování. Proti byl jen Štěpán Kotrba, který by upřednostnil výběr formou procenta z DPH nebo platbou firem z příjmů před zdaněním. "Bez zaplacení by firmy nemohly odevzdat daňové přiznání, takže by nehrozilo, že některá nezaplatí. Výnos z poplatků by mohl být lepší než teď. A nebylo by to nic proti nezávislosti. Je lepší, když budou platit ti, kdo mají miliardy, než sociální slabí, kteří postrádají i ty dvě stokoruny. Lobbuji za chudé," uvedl Kotrba.

Jedna z námitek vůči jeho názoru však zněla, že platba koncesionářského poplatku prohlubuje vztah mezi divákem a médiem - protože divák si platí médium, které je jeho, zatímco médium placené ze státních peněz je přece jen vnímáno jako víc závislé na státu.

"Daň ruší psychologickou vazbu mezi médiem a koncesionářem a symbolicky posiluje vztah mezi médiem a státem, což podle mě není žádoucí," uvedl publicista a kandidát hnutí Starostové a nezávislí David Smoljak. Koncesionářský poplatek by proto podle něj měl zůstat zachován, byť by logicky z platby za přístroj mohl být nově navázán na jednotlivce či domácnost. 

Kotrba se dále tvrdě postavil proti televiznímu sponzoringu a jakékoli formě komerční činnosti veřejnoprávních médií. "Komerce, reklama a sponzoring do veřejnoprávního vysílání nepatří. Čím větší příkop bude mezi reklamou a médii veřejné služby, tím lépe. Sponzoring považuji za jednu z nejšpinavějších věcí, která v médiích existuje," uvedl Kotrba. Podle něj vedou komerční sdělení  k tomu, že média veřejné služby začnou uvažovat komerčně a zájem reklamních agentur najednou začne ovlivňovat obsah média. "Je to špinavý byznys," dodal.

"Česká televize nechce být závislá ani na politicích, ani na komerčních zájmech. Ekonomická nezávislost je stejně důležitá jako politická, respektive ještě zásadnější," uvedl k tomu výkonný ředitel komunikace a vnějších vztahů České televize Vít Kolář. Také on se proto vyslovil pro zachování poplatků, s tím, že je třeba definovat poplatníka. A pokud politická reprezentace stojí o to, aby média veřejné služby byla ekonomicky nezávislá i v budoucnu, měla by podle něj zavést indexaci poplatku. 

S tím souhlasil i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. "Od roku 2005, kdy byl zvýšen na 45 korun měsíčně, se ale s poplatkem u rozhlasu nijak nehýbalo, přičemž hodnota těch peněz reálně klesla zhruba na 35 korun," podotkl Zavoral. 

Podle něj je nicméně platební morálka, pokud jde o koncesionářské poplatky, v Česku výjimečně dobrá a poplatky tvoří 95 procent rozpočtu Českého rozhlasu (zbylých pět procent získává rozhlas z komerční činnosti).

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST