Editorial 39/2016: Krach socialismu 21. století

22. září 2016 četba na 5 minut
Eva Hanáková

Eva Hanáková

Foto: red

Socialismus je filozofie neúspěchu, krédo nevědomosti a evangelium selhání. Jeho neodmyslitelnou ctností je rovnoměrné rozdělení bídy. To říkával britský premiér Winston Churchill. Problém socialismu je ten, že nakonec vám dojdou i peníze ostatních lidí, razila o pár dekád později jeho nástupkyně Margaret Thatcherová.

Dlouhá léta byla Latinská Amerika pomyslnou laboratoří na socialistické experimenty. Teď se ale ukazuje, že soudruzi někde udělali chybu. Historická fascinace Latinoameričanů socialismem je u konce spolu s tím, jak se jednotlivé ekonomiky dostávají na pokraj hospodářského kolapsu.

My vám v ústředním tématu magazínu Dotyk budeme vyprávět příběh o tom, jak pomalu krachuje socialismus, respektive diktatura 21. století.

Antidemokratické, zkorumpované a militantní levicové režimy v tomto regionu totiž poslední dobou zažívají jeden otřes za druhým. Socialistický model přestává po pádu ve střední a východní Evropě fungovat i na opačné straně zeměkoule, píše v úvodním textu náš spolupracovník Radek Buben. V textu Krach socialismu 21. století bere jednu zemi po druhé a vysvětluje, jaké jsou příčiny pádů v Brazílii, Bolívii či Ekvádoru. Obchází Latinskou Amerikou strašidlo pravice?

Bývalý ministr financí Ivan Pilip je zase autorem článku, který rozebírá zemi, jež je dnes světovým šampionem ve všech ukazatelích ekonomické mizérie. Řeč je o Venezuele.

Ta je na pokraji bankrotu, potýká se s hyperinflací a její obyvatelé musejí jezdit nakupovat do sousední Kolumbie, protože doma není co dát do úst. Jak je možné, že země, která vždy byla jedním z největších producentů ropy a má obrovské zásoby dalších nerostných surovin, nyní kolabuje? O tom už v textu Proč se hroutí Venezuela.

A ještě jeden tip. Jirka Pšenička našel ženu, která už desetiletí pije krev venezuelským prezidentům a která neúnavně poukazuje na případy porušování lidských práv, svévolného věznění a mučení nepřátel levicových pořádků. Nakonec musela Venezuelu opustit. Útočiště nalezla v Česku, kde v listopadu 2014 získala politický azyl. Seznamte se s venezuelskou právničkou a opoziční aktivistkou Tamarou Suju – ženou z Prahy, kterou nenávidí venezuelský prezident.

Kauza ze státních lesů

Táňa Králová zase otevírá zajímavou kauzu, jež se týká dřeva. Stát chce omezit vývoz surového dřeva. Podpoří proto nové pily, kterým zajistí surovinu ze státních lesů. Dřevaři a jejich sdružení ale takový zásah do trhu, který zvýhodní novou konkurenci, svorně odmítají. Prý jde o pomoc jenom pro pár vyvolených. Státní podpora se podle nich šije především pro jednu obří pilu. Více už v textu Kterak chce ministr Jurečka „odklonit" státní dříví.

Stopka soukromníkům

Další kauza se týká českých silnic. Údržba silnic první třídy u nás přijde ročně na zhruba miliardu korun. Stát chtěl původně pustit k zakázkám i soukromé firmy. To ale nevyšlo… Proti otevřeným tendrům, které by měly přinést výrazné úspory, se postavily kraje. V dlouhých tahanicích zvítězily. Jedná se o „odměnu" za mýto? Přesně na to se ptá ve svém textu Levnější údržba silnic nebude. Kraje k ní soukromníky nepustí Libor Akrman.

Italská dědictví

Další dva texty se týkají Itálie, i když každý je o něčem zcela jiném.

Před pětadvaceti lety byla v Ötztalských Alpách na rozhraní Rakouska a Itálie nalezena více než 5000 let stará mumie pravěkého člověka, slavný Ötzi. Přepsal „ledový muž" učebnice dějepisu? A podařilo se to jiným slavným historickým nálezům moderní doby? To už najdete v článku Honzy Štětky Mumie Ötzi: Nejstarší Ital slaví 25 let.

Druhý text pak vypráví příběhy rodinných klanů, které podnikají stovky let a svůj byznys dědí z generace na generaci. A právě Itálie se spolu s dalšími západoevropskými státy řadí k zemím, na něž připadá nejvíce zděděného bohatství. Německých dolarových miliardářů, kteří si majetek předávají z generace na generaci, je dokonce 65 procent. Naopak v Číně jsou to pouhá dvě procenta. O tom už článek s názvem Recept na miliardy aneb Rodinné firmy staré stovky let.

A na závěr ještě jedno doporučení. Jde o komentář známého geopolitologa Michaela Romancova. 18. září došlo v Rusku k něčemu, co je označováno termínem volby, ale volby to ve skutečnosti nebyly. Proč? Vysvětlení v komentu V Rusku vítězí strany moci.

Tiráž

DOTYK, týdeník,
36. číslo, 1. 9. 2016,
Praha, ev. č. MK ČR E 21111
ISSN 1805-9465

Vydavatel:
VLTAVA-LABE-PRESS, a.s.
U Trezorky 921/2, Jinonice
158 00 Praha 5
IČ: 01440578

Ředitelka redakcí a šéfredaktorka:
Eva Hanáková

Redakce:
Naďa Kubalíková, editorka
Jiří Pšenička, šéfreportér
Martin Mařík, redaktor/reportér
Jan Štětka, redaktor/reportér
Táňa Králová, redaktorka/reportérka
Lukáš Rozmajzl, redaktor
Jan Řápek, Jana Ada Kubíčková/elévové
Jan Rasch, fotograf
Miloslav Budka, korektor

Titulní strana:
Riana Šťáhlavská

Inzerce:
Blahoslav Fořt
Jana Bouberlová (grafika)

IT:
Michal Popelka, Chief Digital Officer

Neoznačené fotografie:
Profimedia, Shutterstock

Kontakt:
mail@tabletmedia.cz
inzerce@tabletmedia.cz
jmeno.prijmeni@tabletmedia.cz
telefon: + 420 731 190 223
web: www.dotyk.cz

Eva Hanáková: @HanakovaEva

Autorská práva vykonává vydavatel, jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli (mechanickým či elektronickým) způsobem i v jiném než českém jazyce je bez písemného svolení vydavatele zakázáno.

Ke stažení je zdarma v App Store a v Google Play.